V sobotu jsem absolvoval svůj první triatlonový závod letošní sezóny. Jednalo se o silniční triatlon s distancemi 750 m plavání, 25 km jízdy na kole a nakonec 5 km běhu. Byla to moje třetí účast na tomto fajn závodě. Závod je velmi rychlý a hákový, což umožňuje spolupráci na cyklistice. Je proto dost důležitý vyplavat v první skupině. Na závod jsem se těšil a kupodivu jsem nebyl příliš nervózní. Při registraci jsem pozorně hleděl na známá jména, abych si udělal představu, jak tvrdý závod to dnes bude. Počasí bylo příznivé a nic nebránilo tomu, aby závod začal.
Startovalo se z pláže, kde najednou skočilo do vody více než 130 závodníků a voda se začala vařit. Hned od začátku jsem za to chtěl vzít a zúročit hodiny tréninku v bazénu během letošní zimy, kdy jsem poprvé pravidelně plaval minimálně dvakrát týdně. Samozřejmě nelze čekat zázraky, ale alespoň malé zlepšení by mi mohlo pomoct, a také ušetřit síly na jízdu na kole. Povedlo se mi plavat efektivně a držet se vepředu. Plaval jsem na třetí pozici za Michalem Franckem. Tím jsem šetřil síly a vlastně jsem se nikam extra nehnal, protože jsem věděl, že Michal bude skvělým parťákem na kole. A tak jsme vyplavali společně a hned v depu jsme si uvědomili, že vedoucím plavcem je Honza Marek z Triatlonové akademie Plzeň. Vytvořili jsme tedy silnou vedoucí trojici a na kole jsme nedali šanci žádnému dalšímu závodníkovi.
Drželi jsme si rozumné tempo a já jsem své soupeře pozorně sledoval. Usoudil jsem, že mám nejvíce sil a na konci cyklistické části jsem nastoupil, abych získal alespoň malý náskok. Moc dobře totiž vím, jak Honza a Michal běhají! No jako malý náskok jsem si vytvořil, ale kluci mě v depu okamžitě seběhli a náskok byl ten tam.
Podařilo se mi však vyběhnout jako prvnímu mezi individuálními závodníky. Honza se na mě ale okamžitě přilepil první kilometr jsme běželi společně. Vůbec se mi neběželo dobře, a začínal jsem tušit, že to dnes bude ještě hodně bolet. Nicméně po několika dalších stovkách metrů přestávám slyšet kroky a dech. Honza nedokázal udržet mé tempo a já běžel sám.
Bylo mi zle, píchalo mě v boku, ale první místo jsem už nepustil. Druhý nakonec doběhl Michal Francke. Sezonu jsem tak zahájil vítězně premiérovým vítězství na Votvíráku. Závod jako takový se mi líbí, ostatně stejně jako všechny závody, které jsou pořádány pod vedením bratří Francků. No ono totiž na Mácháči je vždycky fajn!
