MTB
Nedělní terénní triatlon ve Varnsdorfu je pro mě tak trochu srdcovka. Pohodová atmoška a známé tváře ať už mezi organizátory, závodníky či fanoušky z něj dělá téměř domácí záležitost. Trať o distancích 400m plavání ve dvou okruzích s přeběhem, 15 km MTB a 4 km běh slibuje velmi rychlý závod s náročnou MTB částí.
Po sobotním závodění jsem se cítil trochu unavený, a možná i proto jsem začal být trochu víc nervózní a nesvůj, než bývám obvykle. Každoročně se zde schází kvalitní závodníci a ani letos tomu nebylo jinak, zdravím se s nimi a v hlavě se mi promítá, kdo vše mě může dneska porazit. To je to nejhorší, co můžu před závodem dělat, strachovat se, jak to dopadne. Včas sem si to uvědomil a začal se soustředit na sebe.
Neopreny povoleny, a já ten svůj nechávám v autě. V teplém počasí, které panuje, mi to na tak krátkém plavání přijde skoro zbytečné se do něj cpát. Po startu vniká klasická mela ze které se ale brzy dostávám a plavu v popředí startovního pole, do druhé okruhu plavání vbíhám na druhé pozici a tu držím až do cyklistického depa.
Na kolo tedy vyrážím z druhého místa a vedoucího závodníka vidím před sebou. Trať znám a je mi jasné, že musím leadera docvaknout před nejtěžším stoupáním na trati a tam se za něj pověsit. Povedlo se, nicméně nebyl jsem jediný, kdo měl takový plán. Vznikla tedy vedoucí skupinka o čtyřech lidech a začalo první stoupání, jelo se velmi vysoké tempo a všichni jsme jeli hranu. Ve finální fázi těžkého stoupání jsem se spontánně rozhodl zaútočit a nastoupil sem. Můj nástup zachytil pouze Marek Knejzlík se kterým jsme se na zbytek trati kola osamostatnili. Marek jel celou dobu za mnou a pomáhal mi udržovat vysoké tempo po zbylé dva okruhy.
Do běžeckého depa vjíždím jako vedoucí závodník, vím, že kousek za mnou je Marek a další kluci, co velmi dobře běhají, na nic nečekám a od první chvíle běhu jdu na plno. Zvolnil jsem až na poslední kilometr, kdy jsem věděl, že už mám vítězství jisté. Do cíle dobíhám s náskokem něco málo přes minutu a půl.
